Autor: admin

Letos jsme si vybrali destinaci, která začíná být Čechy pomalu objevována. Většinou nám byl Vietnam prezentován jen z vietnamských tržnic, bister či večerek. Vietnamce známe jako velmi dobré, slušné a pracovité obchodníky. Tyto rysy si přivezli s sebou ze své rodné hroudy. Vietnam je třináctá nejlidnatější země světa. V hlavním městě žije přes 6 mil osob a v Ho Chi Minh City (bývalý Saigon) 8 miliónů, ten byl právě naší první zastávkou.

Máme sbaleno! Znáte ten pocit, že vám něco chybí, když se balíte na dovolenou? Tak to je přesně tehdy, když máte batoh s 9 kg na tři týdny a jedete na druhý konec světa. Máme sbaleno, a tak jsem moc ráda, že přiletěli moji přátele z Indie a Ruska a vytáhli mě ven. Dali jsme si  koktejly a cestovní horečka zmizela rychlostí drinku!

Dobré ráno,  Praho!  Chystání svačiny, poslední dobalování a jedeme. Nastupujeme do DB busu, který nás zaveze do Mnichova. Odbavují nás Deutsche Bahn kolegové J. a S. Poslední rozlučkové rituály a zvedáme kotvy. Cesta ubíhá velmi dobře. Bageta a tatranka se zdají být dobrou kombinací. V Mnichově máme hodinku, a tak se vydáváme směr pivo. V Bavorsku hospody otevírají v pět odpoledne, ale to budeme už na cestě na letiště. Hledání nebylo lehké, avšak nakonec jsme pivo dostali v jedné restauraci nedaleko ZOBu. Z hlavního nádraží jede vlak na letiště.

Jízdenka do Mnichova z Prahy stojí kolem 20-30 Euro. Z centra jezdí na letiště S-bahn č. 1 a 8 přibližně za 10 Euro, cesta trvá cca 45 min. 

Už nás vítá Franz a Josef i se Strausem. Po odbavení nacházíme hospůdku bavorského typu. Jídlo s pivkem na osobu 14 Euro, takže kein problem.
Vynikající jídlo nám ukrátilo čekání a jdeme k letadlu. Naopak před startem jsme neočekávaně čekali. Na odletu jsme měli zpoždění asi hodinu a půl (a tolik jsme přesně měli na přestup v Abú Dhabí). Nicméně Mr. Captain zpoždění stáhl na hodinu. Minuty navíc nám nestačily a letadlo do HCMC odstartovalo bez nás. Dostali jsme hotel s plnou penzí a letenku na další den.

HCMC vlastně Abú Dhabí

Ubytovali jsme se (hotel byl na letišti), odšpinili ve sprše a šli se nasnídat, pak po odpočinku naobědvat a poté do města. Taxi nás tam i zpět stálo 45 USD. Cesta z letiště do centra je cca 30 km. Na promenádě nás taxikář vysadil a my ji z velké části prošli. Na promenádě jsou rozmístěny rozsáhlé přístřešky, kde se schováte před sluncem. Hledali jsme WC a šli jsme po šipkách. Jednou nás to dovedlo k mešitě a na druhý pokus jsme trefili WC, ale bylo poněkud nepřístupné (viz obrázek).

Podle mapy jsme ušli cca 9 km. Abú Dhabí, to jsou mrakodrapy a luxusní nákupní centra a mezi nimi mešity obklopené parčíky. Hlavní cesta rozděluje alej mrakodrapů a promenádu u moře. Více jsme za odpoledne nestihli. Hlad = večeře = návrat do hotelu.

Cena taxíků 2016 v Abu Dhabi: 
Z letiště je nástupní taxa 25 dirhamů  a cena za 1 km 1,60 dirhamů.  
Z města je nástupní taxa 3,50 a cena za 1 km opět 1,60 dirhamů. 

Večer na letištním hotelu jsme v kontaktu s druhou polovinou zájezdu, která cestovala jinými spoji a byla už v Saigonu. Jejich ubytování přes Airbnb nebylo dle představ (jako fakt hrůza), padla tam nejedna zásoba slivovice a já z Abú Dhabí našla na Booking náhradní hotel Thui Tien Hotel u 23/9 Park, Ho Chi Minh City. Platili jsme 50 USD za noc za 2 pokoje (1 dvoulůžko, 1 rodinný pokoj – celkem pro 7 osob). 

Hotel je v perfektní lokalitě. Turistické centrum plné cestovek, barů a restaurací je ve vedlejší ulici, historické centrum a památky jsou pěšky cca 15 minut. Cena je skvělá, recepční mluví velmi dobrou angličtinou, pokoje jsou čisté a vybaveny klimatizací (ale není tu okno, takže se tady nedá větrat).  Hotel doporučuji pro krátký pobyt.

Od Chobotniček jsme pokračovali dále do města, a jelikož hodina už postoupila a my měli zase hlad, dali jsme si masíčko, tofu a rýži přímo na ulici cca za 40,000d/porce. Koupili jsme si pár piv a sedli do parku si to v klidu sníst a vypít (U Chobotniček nečekejte velké porce). Jídlo jsme si vychutnávali nedaleko vodní plochy, kterou hlídaly místní statné krysy. První večer v HCMC dopadl velmi vydařeně.

Pro lepší orientaci 1,000d = cca 1 Kč

Průzkum Ho Chi Minh city = HCMC

Po náročné noci jsme se z hotelu vymotali až kolem 11 a po kocovině je nejlepší vývar. Jako každý Vietnamec jsme den začali polévkou Bo Phó. Následovalo hledání cestovky, která by nás další den zavezla k Cu Chi tunelům.
Všechny cestovky mají obdobné ceny a naprosto stejný program, je jedno kam zavítáte. My jsme narazili na Bookworm´s coffee. Najdete tu spoustu knih v angličtině, jsou tu k dispozici průvodci všech možných nakladatelství. Obsluha mluví dobře anglicky, dá se zde objednat i jídlo, jsou tu ale vysoké ceny.  I tak jsme se zde druhý den rozhodli posnídat. Přece jen dvě volské oka s chlebem nabízí za 25,000d a vynikající vietnamskou kávu (jednu z nejlepších co jsme za celý pobyt pili).
Po cestě na průzkum města jsme si dali kokos. Ten jsme vypili a vykuchali. Profesionální kokosmakers: Jan and Max-viz foto.

Po malém osvěžení jsme pokračovali směr Želví jezírko, kde se našla keška (geocaching) a dále jsme pokračovali ke katedrále, poště, přes nákupní zónu k opeře a dále k řece až do ZOO (vstup 50,000d). K zahradě jsme dorazili o půl páté a tak do zavíračky v šest jsme měli dost času na prohlídku. ZOO je zastaralá a zvířata nejsou moc dobře živené, asi proto jsme zde nepotkali moc turistů, ale  jen místní. Od zahrady jsme zamířili k poslednímu bodu dnešního programu, a to k Hard Rock Cafe. Pivo jsme si tam ale nedali, jelikož jsme se chtěli i navečeřet jinde. Já a Mišal jsme si koupili trička z Hard Rock Cafe. Ano, na místní tržnici trička s nápisem Hard Rock Cafe Vietnam koupíte i za 60,000d, ale kvalita nápisu vydrží jen několik praní a materiál taky stojí za to.

Hot pot

Od kavárny jsme nasedli na MHD bus č. 19 a ten nás dovezl až před hotel (zastávka 23/9 Park, která je zároveň i konečná). V pokojích jsme si nechali nakoupené poklady a vydali se ulovit večeři.

Já našla bagetu s hovězími plátky a zeleninou za dvacku, kterou jsem koupila u stánku na ulici a přátelé našli podnik s Hot pot nabídkou.Tento pokrm tady stál 70-90.000d dle masa, které v něm plavalo. Kdo nezná, tak se jedná o vývar s rýžovými nudlemi a k tomu vám naservírují syrové hovězí/rybí/žabí atd. maso a to si v polévce sami na stole uvaříte. Podává se k tomu samozřejmě hodně bylinek a zeleniny, ať čerstvé, nebo nakládané.

Cu Chi tunnels

Ráno po sedmé jsme vyrazili k cestovce, odkud nás měli vyzvednout. Dali jsme si zde snídani a výborné kafe a něco málo po osmé si pro nás přišel průvodce, který nás zavedl k autobusu. Náš průvodce byl nejen po ránu velmi upovídaný a měli jsme mu říkat Džimi. Pan Džimi velmi dobře znal historii tunelů a velmi nadšeně popisoval každou past, která sloužila k zranění či usmrcení nepřítele. „Lejdís and setlmen plís folou Džimi nou Miki“ byl pokyn pokračovat k další pasti či k dalšímu vstupu do tunelu. Díky dlouhým přednáškám o mordování nepřítele jsme měli čas pozorovat místní faunu a flóru a podařilo se mi ulovit tuto fotku.

Nakonec jsme dostali povolení si jeden tunel prolézt. Je to opravdu namáhavé, kdo se chce ušpinit, musí se plazit, kdo se chce ušpinit méně, tak pomocí kačenka stylu se to proleze. Tunel má několik východů. Já jsem vylezla tím prvním a kluci pokračovali dál.

A tady důkaz místo slibů:

Ano, s tím Honzovým kloboukem se mi lezlo náramně dobře, ale Honzík za to hlídal foťák. Vstupné do Cu Chi tunelů je 110,000d (cena březen 2016).

Něco málo po třetí hodině jsme byli zpět na hotelu. Měli jsme domluvený pozdní check-out a mohli jsme si bágly nechat do večera na recepci. Vydali jsme se MHD vyzvednout lístky na náš noční bus do Da Lat. To byla další mise-zjistit, který bus nás tam opravdu doveze. Pobočku Futa Bus Lines jsme nakonec našli a vyměnili jsme naši online rezervaci za platné jízdenky (www.futabus.vn). Tato společnost má velmi širokou síť linek po Vietnamu. Vrátili jsme se MHDéčkem do centra a na jídlo. Našli jsme velmi turistické místo-takový food market (kousek od hlavní tržnice). Grilované, smažené, sushi, nudle, bůček, kachna, zelenina, špízy všeho druhu, rýže, deserty, džusy, koktejly…. no prostě všechno, co si turistův mlsný jazýček zamane. Každý jsme tam nechali několik stovek a strávili jsme tam posledních pár hodin ve městě. Cca v deset večer jsme se nalodili do taxíku, který nás odvezl na pobočku Futa Bus. Odtud nás vzali na další stanoviště, někam mimo město, kde stálo několik autobusů. Byl zde i nejnejnejhnusnější záchod za celou dovolenou, kde mi ani rouška nepomohla, a máme podezření, že zde pěstují mutanty, neboť něco se v nádrži s vodou hned u WC hnulo a nebylo to malé. Teď nám pomohlo už jen pivo a vodka Hanoi. Noční autobus je vybaven lehátky, špíš takové rakve, kam si musíte dát všechny své příruční věci a ještě tam nacpat sebe. S mou výškou 167 cm to byl problém, a co teprve ti naši habáni. Jíst je v autobuse zakázáno, a my měli nakoupené bagety. Nezbývalo nic jiného než jíst potají pod tajným kódováním: „paní úča se nedívá, teď !!! Dostali jsme malé vody, a tak Max dostal velmi dobrý nápad: vodu vypil a nalil tam vodku Hanoi, naši dobrou kamarádku, se slovy: „to nám nezakáže“. Cesta tímto dostala nový rozměr a ostatní cestující museli být velmi rádi, že cestují zrovna s námi.

Da Lat

Už v pět ráno jsme byli na nádraží v Da Lat. Podle jízdního řádu, jsme tam měli přijet až v sedm, takže nám neměl kdo tak brzo ráno předat klíče od našeho pronajatého domu. Ještě že máme ty mobily. Majitelku jsem vzbudila a ta slíbila, že co nejdříve dorazí její maminka a klíče nám předá. Zajímavé bylo, že jsme měli adresu, která byla společná snad pro celou čtvrt, takže jsme se zeptali (spíš ukázali ve vietnamštině adresu), a jediný přítomný domorodec moc nevěděl, ale potom (asi podle fotky) nás k domu dovedl. Maminka majitelky přišla celá uřícená v zimní bundě (bylo asi 15 stupňů) a moc se nám omlouvala. Mluvila jen vietnamsky, ale nakonec jsme se na všem dohodli, vše nám ukázala. Pochopili jsme, že angličtina je tady k ničemu, že postačí čeština a ruce. Dům, který jsme si pronajali ,je překrásný, prostorný, skvělý. Měli jsme tři ložnice, tři koupelny, kuchyň a obyvák a dokonce i pračku, která byla k dispozici i s pracím práškem. Prostě nečekaný luxus. Bylo to nejdražší ubytování, které jsme měli, ale i tak jsme na noc/osobu platili jen 200 Kč. Tohle byla moje první kladná zkušenost s Airbnb.com, který tyto možnosti ubytování nabízí.
Všichni padli do peřin a já s mojím Honzíkem jsme se vydali ulovit něco na snídani. Potkali jsme jídelnu, kde vařili neskutečně dobrou Pho polévku. Paní měla dobře pálivý vývar, a tak jsme si ji vychutnali i s příchutí našich slz. Po cestě zpět k domečku jsme potkali kavárnu a další občerstvení a hlavně obrovský nákupák.

rybiška, pěkňoučká, měkoušká,  to  Sméagol NErad

Vyspali jsme se a šli jsme objevovat krásy tohoto francouzského městečka. Procházka kolem jezera je pěkná na pohled, ale pro čichové orgány to zas tak skvělý zážitek není.
Cestou jsme pokračovali kolem pouličního trhu, kde jsem ochutnala kuřecí grilované pařáty.

Pěší průzkum okolí

Jižanské rýžové rolky

Ráno jsme si urobili luxusní snídani. Vajíčka a toasty. Průzkumný tým brzo ráno vyrazil a sraz byl na oběd u jižanských rýžových rolek. Ve městě jsme na další den ráno objednali skútry (za 120,000d/den), nakoupili každému roušky a zašli se podívat ke Crazy House. Tento dům je všude propagován, ale nás odradil jen pohled na mraveniště turistů před budovou. Jedná se o křivě postavený barák, který je prostě různě pokroucený. Jak už jsem zmínila, tak na oběd jsme si dali jižanské rýžové rolky. Rýžová placka, na kterou se pokládají bylinky, zelenina a grilované mleté maso a vše se sroluje a namáčí v omáčce. Moc nám tato kombinace chutnala, a tak jsme se na těch pár dní stali pravidelnými strávníky. Rolky jsou jižanskou specialitou stejně tak jako artyčokový čaj, který nám ale už tak nechutnal.  Po obědě jsme se vydali na procházku k pagodám a vlakovému nádraží, ke kterému jsme se vydali místní zkratkou. Zkratkou myslím nevonící úzkou uličku ustící na pěšinu mezi křovím, ze kterého může kdykoliv cokoliv vylézt. I přes všechny možné nástrahy jsme bez úhony došli až k vlakovému nádraží. Hlavní budova je velmi pěkná a vláčky jsou epické s dřevěnými lavicemi a krajkovými záclonkami. Naproti nádraží jsme si dali na svačinu Pho polívku a pak jsme se už vraceli zpět. 

Dnešní večer patřil domácí přípravě pokrmů. Kristýnka se chopila vařečky a utvořila neuvěřitelně dobré dušené maso s rýží. Ta holka to prostě v kuchyni umí.

Město je velmi pěkné a v okolí je spousta krásných míst, které stojí za to vidět. Pagody, vodopády, jezera, továrny na hedvábí, lanovky, jahodové plantáže, budhové, horské etnické vesničky atd. Tahle část Vietnamu se nám líbila nejvíc.

Motorky (teda skútry)

Skvělý způsob jak poznat tento horský kraj je půjčit si skútry. Motorky jsou úžasným dopravním prostředkem po celé zemi, ale tady se to vyplatilo dvojnásobně. Stroje nám dovezli na křižovatku u naší ulice brzy ráno. Kluci je přivezli na dvorek a posnídali jsme. Bylo potřeba motorky natankovat a Kristýnka chtěla jízdu zkusit, ale vysekala se v první zatáčce. Nic vážného se nestalo, utrpělo kolínko, brada a zrcátko. Naše dnešní cesta vedla k vodopádům Datanla a Elephant.

První jmenované vodopády jsou jen několik málo kilometrů od Da Lat a tato skutečnost je činí atraktivnější než vodopády Elephant. Jsou velmi dobře přístupné i v méně pevné obuvi. Je zde bobová dráha, lanovka, občerstvení, stánky se suvenýry a možnost zakoupit si půl nebo celodenní canyoning. Když jsme přišli až nad vodopád, všimli jsme si, že cesta dolů pod něj pokračuje výtahem. Tento výtah je však zpoplatněn dalšími 30,000 d/osobu a dostanete se jen pod vodopád a k záchodům, které jsou i u vchodu. Od vstupu dolů k vodopádům se jde pořád dolů, takže zpět se můžete vyvézt lanovkou opět za dalších 30,000d nebo si to prostě vyšlapat.
Vstupné k vodopádům činí30,000 d.

Cestou k Elephant vodopádům jsme zajeli na oběd do Fly Pizza, kde vaří krásná korejská maminka se svým synem a manželem. Korejsko-vietnamské jídlo bylo vynikající, levné, ale pro nás jedlíky toho bylo málo.

Po cestě k Elephantům jsme chtěli navštívit Silk Factory, ale nebyla k nalezení ani s pomocí mezinárodního jazyka nohy a ruky.
GPS nasměrovaná k vodopádům nás navedla k buddhistické zahradě se smějícím se Buddhou, tu jsme prošli a našli ten správný vchod. Vstupné k vodopádům bylo 40,000d. Tyto vodopády vřele doporučuji všem s pevnou obuví. Velké kameny naskládané jako schody tyčící se nahoru a pak klesající zase dolů. Dostanete se přímo pod i za vodopád, takže budete pěkně mokří. Elephant Waterfalls se nám líbily mnohem více. Byla tam jen naše sedmičlenná skupina a pak ještě jedna banda s pár kousky. Náš motorkářský gang přijížděl do Da Lat při západu slunce. Serpentiny cesty vedoucí do města nám umožnily krásné výhledy.

Skútry den druhý

ový den přináší nové zážitky a díky motorkám se dostáváme na zajímavá místa. První plánovanou zastávkou je Valley of Love, které bylo obklopeno turistickým ruchem s docela vysokým vstupným. To nás odradilo a motorky volaly po šťávě. Druhá zastávka byla benzínka a pak jsme se vydali k jezeru, které je na sever od města. Po cestě jsme se zastavili ještě u zlatého Buddhy, který svítí krásně do celého údolí, a dál nás GPS vedla přes zemědělskou oblast, polní cestou necestou kolem skleníků s bavlnou a dalšími plodinami. A potom dolů přímo přes lesík k jezeru. Nikde nikdo, jen my. Krátký relax a pokračujeme na sever do odlehlejších horských vesniček, kde turisti zavítají jen málo. Několik následujících fotek mluví za vše. Odpolední program jsme zakončili cestou k jezeru rozprostírající se na jih od Da Lat.  Večer jsme museli vrátit motorky a balit se na cestu do Nha Trang. 

restaurace s výbornou rybí polévkou

12.-13.3. Cesta do Nha Trang a relax day

Snídaně, balení, úklid domu, rozloučení se s paní domácí, oběd a cesta na nádraží. Tato část nebyla tak zajímavá, zajímavější bylo to, co se dělo potom. Na autobus jsme šli na nádraží, které je asi 2 km za městem, ale od našeho ubytování jen kousek pěšky. I když s malým zpožděním, na nádraží pro nás přijel mikrobus, který jsme měli předem zakoupený a odvezl nás zpět do centra, kde čekali další cestující, zavazadla, pošta a hlávkové zelí. Trošku asi nepočítali s českýma urostlými klukamy a každý z nás měl velký bágl. Začala hra, nám všem známá, tetris. Jak uložit čtyři Čechy na sedačku pro tři? A kam to zelí? Zelí naštestí nevadí cestovat na střeše, a tak ho tam uvázali, aby mělo pěkný výhled. A že ty výhledy byly krásné, jak autobus sjížděl z hor dolů k moři kolem vodopádů a soutěsek. V Nha Trang jsme se nalodili na taxík a ten nás zavezl k hotelu. Potom jsme se flákali na pláži. Další den byl v plánu relax na pláži.Já s Honzou jsme si ráno vyšli na procházku do parku, dala jsem si pár cviků jógy. Potom jsme prošmejdili město a našli jsme půjčovnu motorek (100,000d/den) a výborné místo, kde nabízí grilované maso s rýží za 30,000d. Pláž je buď úplně grátis nebo jsou tady lehátka k zapůjčení od 30,000d/den. Na pláži prodávají ovocné koktejly s i bez alkoholu, ale o pár kroků dál v blízké restauraci si dáte to samé za třetinovou cenu. Nha Trang je klasické přímořské letovisko, které je nejvíce navštěvováno ruskými turisty. My jsme zde byli spokojení. Za ty dva dny na pláži jsme si dost odpočinuli, abychom mohli pokračovat v další cestě po Vietnamu.  

14.3. Motorky trip

Někdo si půjčil motorku, někdo zůstal na pláži a někdo brouzdal po městě pěšky. My dva jsme si vzali skútr a hned ráno jsme si zajeli na typickou vietnamskou snídani. Luxusní záležitost jsme našli podle rady na blogu www.cechvevietnamu.cz, kde má Tomáš krásně rozepsané kavárny a restaurace v  Nha Trang (aktuálně je již blog smazán, ale adresu zkusím zjistit). Určitě si zajděte na tuto báječnou a levnou snídani, kterou připravuje tahle paní. Po snídani jsme pokračovali na průzkum kolem města. Na sever k chrámu a na jih k lanovce a opuštěnému komplexu. Na oběd jsme si dali grilovaného úhoře. Díky půjčenému skútru se nám podařilo objet toho opravdu hodně. Vše viz fotky. Večer si s bandou zajišťujeme dvě auta, která nás mají odvézt ráno na letište. Tohle je výhoda cestovat v sedmi lidech, transfery a taxíky jsou levnější.

Snídaně

Ne moc plný turistický komplex

Úhoř

15.3. Přesun na sever

Brzy ráno vstáváme a domluvený transfer už čeká před hotelem. Jedeme kolem opuštěných, rozestavěných hotelových komplexů a kolem písečných dun až na letiště. Letiště je úplně malinkaté a letadlo snad ještě menší. První vnitrostátní let máme za sebou bez úhony. Ani to nebolelo a přistáváme v Hanoi. Úkol dne: dostat se z letiště na autobusák a dojet do Cat Ba ještě dnes. Po sbírání informací o ceně taxi, názvu toho správného autobusového nádraží kam se dostat a procházení vypsaných typů z různých zdrojů jsme nasedli do busu přímo od VietJetu a ten nás za 40,000d/osobu dovezl do centra. Dle GPS naše nádraží bylo cca 30 min pěšky. Hladoví, žízniví jsme se s krosnami na zádech vydali směrem autobusák. Ve fastfoodu jsme si koupili svačinu. Měla jsem předtuchu, a tak jsem se vydala s Honzíkem na nádraží zjistit, kdy nám to jede. Zbytek nezbedné posádky v klidečku papal. Nádraží bylo už kousek a udělala jsem jedině dobře, že jsme tam šli hned. Slečna u pokladny nám zajistila bus za 15 minut do Hai Phongu a tam, že nás vyzvedne Ann a ta nás navede na poslední loď toho dne na ostrov Cat Ba. Telefonát zněl: ,,Pohněte, nebo se tam dneska nedostaneme, máte 10 minut!“ Přišli akorát a bus odjížděl. Honzík naštěstí stihl koupit nějakou vodu a sušenky, tak jsme přečkali bus do Hai Phongu. Na nádraží nás opravdu čekala Ann a zaplatila taxikářům, aby nás zavezli do její cestovky kousek od přístavu. Tam jsme si nechali bágly a šli ulovit bagety s párkem, což bylo jediné myslitelné jídlo v okolí. A jak nám šmakovalo. Ann nás potom vyprovodila k lodi a jeli jsme na náš ostrov. V přístavu nás čekal bus a ten nás zavezl do městečka Cat Ba, kde jsme měli zajištěné ubytování. Bus byl boží, tedy pro mě. Někomu naháněl strach a někomu se dělalo špatně. Kymácel se ze strany na stranu v neuvěřitelné rychlosti. Dojeli jsme v pořádku a ubytování jsme našli taky dobře. Sprcha, relax a lov dobré večeře a průzkum Cat Ba City.
Autobus společnosti Hoang Long: Hanoi-Hai Phong 80,000d a loď i s tranferem do města Cat Ba:
Hai Phong-Cat Ba 160,000d

16.3. Cat Ba: pevnost a Hospital Cave 

Ráno kluci půjčili skútry(půjčovné 60,000d/den) a začal boj o padnoucí helmu. Museli jsme jet zpět do půjčovny a vybrat lépe padnoucí. Někdo byl spokojený, druhý méně. Vyjeli jsme k vojenské památce Cannon Fort, která je umístěna na kopci, ze kterého mají být krásné výhledy na zátoku. My jsme měli štěstí spíše na výhled na mlhu než na zátoku. Tato pevnost je velmi zachovalá a rozlehlá a areál se renovuje. Pevnost byla používána za 1. indočínské války v letech 1945 – 1954. Všechno jsme si prolezli a ošahali a moc se nám tu líbilo. Vstupné 40,000d.

Dál jsme pokračovali směrem k Hospital Cave. Jedná se o velmi zajímavou záležitost.  Lístky jsme si koupili v restauraci naproti, kde velmi dobře vaří. Vstupné je nějakých 30,000d. Hospital Cave je odlišná od ostatních. Jedná se o velmi dobře vybudovanou válečnou nemocnici.

Cesta nás dále vedla k národnímu parku Cat Ba, kde jsme zjistili otvíračky a ceny, a vydali se na sever na průzkum zbytku ostrova. Cesta nás navedla až k přístavu, odkud odjíždějí lodě na pevninu. Cesta na sever byla lemována skalními útvary, dobytkem pasoucím se u cesty, chatrčemi místních obyvatel a nechybí ani krásný výhled na moře a okolní ostrůvky. Zaujal nás hlavně most na fotce, který vedl k modlitebně. V přístavu jsme se otočili a jeli tou krásnou cestou zpět na jih ostrova. V Cat Ba City jsme si koupili celou grilovanou kachnu, koleno a pečivo celkově za 450,000 d pro sedm osob. Po večeři a dopití demižonu vodky jsme se vydali do víru nočního Cat Ba. S pomocí ginu, sprite a pramenité vody jsme zažili velmi pestrý večer plný zážitků.

17.3. Cat Ba: národní park a jeskyně Động Trung Trang

Ráno nám bylo trochu těžko po předchozí noci v Cat Ba City. Dnes byl na programu NP (vstupné je 40,000d). Vyšli jsme na kopec na zamlženou vyhlídku. Procházka, která trvala asi dvě hodiny, vedla zarostlým tropickým vlhkým lesem. Po cestě jsme našli geocachea dál jsme chtěli pokračovat k Frog Lake, ale zjistili jsme, že tudy cesta nevede. Museli jsme vyjít branou ven z parku a hned vedle je cesta vedoucí k Frog Lake a Fishing Village. Pokusili jsme se projet nepozorovaně, ale již nás vyháněli z areálu. Do areálu návštevníky pouští jen dopoledne. Namísto Frog Lake jsme navštívili jeskyně Động Trung Trang, které jsou v ceně vstupného do NP. Posledním zastavením dnešního dne byl lov „kešky“, která je umístěna na ostrůvku několik stovek metrů od pobřeží. Naši muži se pevně chopili plnění úkolu. I přes pořezané ruce a nohy a pár popálenin od medůz jsme se úspěšně zapsali do historie vietnamského geocachingu.

výhled z vrcholu v národním parku Cat Ba

převoz porostu

cesta po pobřeží

18.3. Výlet lodí

V osm ráno jsme měli sraz před cestovkou, kde si nás vyzvedl transfer do přístavu. Podle předpovědi mělo být pěkné počasí, ale všude byla mlha a zataženo. Jeli jsme kolem skalních výběžků, ostrůvků v zátoce a rybářské vesničky. Dojeli jsme k místu, odkud jsme nasedli do kajaků. Projížděli jsme kouzelnými zátokami pod skalními převisy jen kousek od dna. Viděli jsme medůzy, obrovské ježky, hvězdice a jiné krásy zátoky Ha Long. Z kajaků jsme byli pěkně mokří a teplo ten den zrovna nebylo. Naopak v kajutě bylo hezky teplo. Kuchaři nám už chystali oběd. Pochutnali jsme si na spring rolls, mušlích, tofu, grilované rybě a k tomu se podávala rýže. 
Po jídle se pokračovalo k Monkey Island. Na ostrov jsme se dostávali menší loďkou, ze které jsme museli seskočit do vody pár metrů od břehu. Trochu mrholilo a hustá mlha s opicemi se valily všude kolem nás. Opice byly dost drzé, skákaly po kapsách, škrábaly nás do noh apod. Na Monkey Island se dá vyjít na kopec a má tam být krásná vyhlídka na okolní skalní útvary vyčuhující z moře. V žabkách se nahoru a po kluzkých a špičatých kamenech šlo velmi špatně. Kdyby bylo krásně a šlo tam něco vidět, tak bych to vyšlapala i bosky, ale kvůli výhledu na rozlité mléko nám tam nechtělo. Při cestě nazpět do Cat Ba City si kapitán lodi od nás půjčil GPS, co máme na mobilu, aby věděl kudy v té mlze má jet 🙂

19.3. Cesta do Hanoje

Já a můj drahý jsme si udělali odpočinkové dopoledne. Snídaně, procházka, pláž, oběd a odjezd do Hanoje. Naši přátelé si půjčili ještě motorky a vyjeli na druhý pokus na Frog Lake a do Hanoje přijeli později. Cesta do Hanoje byla zdlouhavá a často jsme přestupovali. Bylo to pravděpodobně dáno tím, že byl silný odliv a loď nás tedy odvezla do vzdálenějšího přístavu v Hai Phongu. Cesta z autobusového nádraží Loang Yen k našemu ubytování by nás taxíkem stála 250,000d. Jelikož jsme se informovali u pana Minh (hostitel Airbnb), že je cena taxi mnohem nižší, jeli jsme MHD autobusem. Pan Minh nás čekal na autobusové zastávce a dovedl nás do svého království. Bydleli jsme v asi čtyř patrovém domě, kde má pan Minh několik garsonek s koupelnou a kuchyňským koutem a s manželkou bydlí v přízemí. Tyto byty pronajímá hlavně cizincům, kteří v Hanoji pracují dlouhodobě. Tak jako spousta Vietnamců v Hanoji i oni se v 80. letech vydali za prací do Prahy, takže trochu rozumí českému jazyku. Díky takto vydělaným penězům si postavil svůj dům a splnil si sen. Dům stojí mezi plechovými chatrčemi na okraji Hanoje. Ubytování stálo 6 USD/osobu/noc. 

20.3. Hanoj

Ráno jsme vstali brzo a vydali jsme se k Mausoleum pana Ho Chi Minh. Na konec fronty jsme dorazili před devátou hodinou a vstupní bránou jsme prošli něco po desáté hodině a do mausolea jsme vkročili přesně 10:42. Vstupné je zdarma, ale vstupní brána se zavírá v 11 hod. Řada je nekonečná, je potřeba počítat, že si postojíte minimálně hodinku. V pondělí je zavřeno.

Dále jsme pokračovali přes zastávku na lehké občerstvení do centra. V centru jsme šli přes trh kolem této pochoutky (viz fotka) a chuť jsme si spravili v české hospodě Zubr. Podává se řízek s bramborovým salátem nebo guláš s rýžovými knedlíky a na za pití domácí rýžová pálenka nebo pivo Zubr. Majitel mluví plynule česky a velmi dobře vaří tradiční česká jídla jako smažák, palačinky a další.  Velmi nás okouzlilo tradiční vodní loutkové divadlo, které si nesmíte nechat ujít. Divadlo najdete přímo u Želvího jezera. V centru jsme nakoupili spousty suvenýrů. Vyplatí se smlouvat a obejít více obchůdků. Cena se liší kolikrát i o 100,000d

Hanoj mi připadá spíš jako maloměsto než jako hlavní město Vietnamu. Panuje tu příjemná sousedská atmosféra. Centrum je rozděleno do čtvrtí podle řemeslných cechů. Alespoň tak jsme to vypozorovali. Vždy v několika sousedních ulicích se prodával jeden druh zboží. V jedné části květiny, v druhé železářství a v další oblečení…. Domy jsou starší, polorozpadlé, porůznu zpravované, různobarevné a celkově tvoří zajímavou mozaiku a atmosféru města.

21.-23.3. cesta do HCMC a cesta domů

Cesta do Saigonu proběhla bez problémů.
V HCMC jsme si zašli do staré dobré hospůdky
U Chobotniček. Bydleli jsme ve stejném hotelu jako na začátku vietnamského dobrodružství. 
Další den jsme dopoledne prolezli krámky a tržnici, abychom utratili poslední dongy. Po obědě odjela první skupina záškodníků do Prahy. My jsme měli ještě čas do večera, a tak jsme každý něco podnikli. Kluci si zašli do doporučovaného válečného muzea a my jsme se ještě courali po saigonských uličkách. Pro dopravu na letiště jsme zvolili nově zavedenou linku 109. Autobus odjíždí každých 15 – 20 minut. Cena je 20,000d a cesta trvá cca 45 minut. Autobus vyjíždí z autobusového nádraží 23/9 Park a dál zastavuje ještě na autobusové zastávce u tržnice.

Let byl příjemný, cestování po Mnichově proběhlo taky v pořádku a vlak nám kupodivu neujel.
Ve vlaku do Prahy jsme si připili sektem na Michalovi narozeniny:)

Autor: Zuzana Gogelová
Korekce: Kateřina Tomíčková

Ano, to chce svůj vlastní zápis – 5 ti denní pobyt na Šumavě s dětmi

Vyjeli jsme dle plánu o 30 minut později :))) – měla jsem to vše naplánované: v pátek je zabalím a v sobotu v klidu dáme věci do auta a pojedeme. To by nesmělo být hezky a nezlákal nás tak Lanáček v Otrokovicích a hřiště u domu až „do zavíračky“ – rychle večeře a spát.

Ráno se mi vůbec nechtělo balit – vytáhnout kufr – krok. 1. – děti oblečení, já oblečení, honzovo oblečení, jídlo, kosmetika, lékárnička. Honza přijel z práce a začal nakládat věci do auta…nebudu to protahovat 10:30 odjezd. Cesta šla bez komplikací, dokonce i u Brna nebyla zácpa. Do Humpolce jsme dorazili na obědovou pauzu a na zříceninu hradu Orlík.

Zřícenina hradu Orlík

Úžasné výhledy, nová rozhledna, tajemné „komnaty“, prostě hrad jak má být. V létě se tady konají různé akce. Pod hradem je restaurace, kde se dá velmi dobře najíst. Vstupné rodinné (2+2) byl za 150 Kč (ceny 2023)

Pokud jedete z Moravy do Čech, tak je to příhodná zastávka na půl cesty, parkoviště je cca 300 m pod hradem zdarma.

Písek – aneb když maminka chce konečně vidět TEN most a děti chtějí zmrzlinu.

Po další více než hodině jsme zaparkovali pár metrů od nejstaršího kamenného mostu v ČR, kde v parku byl stánek s domácí zmrzlinou – krémová, plná chuti, velké porce. Pak jsme v tom vedru přeběhli slavný most a zrovna probíhala výstava soch z písku v Písku.

Čekala nás ještě něco přes hodinu cesty, tak jsme se vraceli k autu.

Hartmanice je krásná klidná obec bez velkého proudu turistů, s krásnými výhledy, s informačním centrem, které má otvíračku už od 8. ráno, dvě večerky, jedna jednota, dvě restaurace, jeden sportovní areál s již nefungujícím bazénem, ale přece jen byl napuštěný a dalo se tam koupat. Hartmanice nabízí více – naučnou stezku, vyhlídky, synagogu …

Pokud nechcete být přímo v turistickém dění, nepotřebujete být blízko turistických lákadel jako je například v městě Železná Ruda, Kašperské hory, tak Hartmanice doporučuji.

Ubytování na Staré poště – za mě top. Pokud nehledáš luxus v podobě moderní nové kuchyně s myčkou, novou troubou a koupelny a stačí ti v kuchyni varná konvice, lednice, mikrovlnka a vařič, pár hrnců, pánvička …a v koupelně nehledáš fén, mydlíčka hotelového typu, 10 typů ručníků – ale prostě věci co potřebuješ: umyvadlo, sprchový kout, záchod. Tak ubytovaní Na staré poště si zamiluješ. Pokoje jsou nádherně zařízené, ten jednoduchý přitom velmi útulný styl zařízení – jako wow. Všechno bylo tip top čisté. Děti spaly v jedné místnosti – kde byl i jídelní stůl a my v ložnici. Každá místnost měla televizi. Wifi nerušivě fungovala pouze v přízemí ve společenské místnosti, což vnímám v dnešní době jako velký bonus. Součástí byl přístup do zahrádky s krytým posezením, grilem a houpačkami, na kterých kluci vymýšleli nespočet akrobatických představení pro rodiče. Odpolední odpočinek v zahradě byl pro nás balzámem.

První den se po dlouhé cestě chýlil ke konci a my jsme ho zakončili ještě rychlou koupačkou v řece Otavě.

Druhý den byl jasný – nedělní hrad Kašperk

KAŠPERK je můj sen od té doby, co vyšla pohádka Anděl Páně. Tuto cestu jsem nestihla absolvovat ani před 7 lety, když jsme bydleli v Praze. Tak teď konečně. Zaparkovali jsme dole na parkovišti, kde prodávají mimo parkovací lístky, také Opočenskou zmrzlinu (35 Kč ach jo – ceny 2023). Po cestě se hrad tyčí do dálky, v každé zatáčce na tebe vykoukne. Je to právem královský hrad – nejvýše položený královský hrad. Někomu postačí vstup na nádvoří, klobása či párek a pivo, někdo si připlatí lukostřelbu, která je i pro děti jako ten náš čtyřletý (50 Kč – 6 střel). Už už jsme se sbírali, že si zajdeme ulovit kešku na Pustý hrádek – když v tom se ozval starší syn, že by chtěl jít do hradu. Začala probíhat kalkulace v mé hlavě: do hradu, prohlídka 50 minut, jak to vysvětlím tomu menšímu, když nepůjde…vydrží to i ten menší ??? První verze, že menší nepůjde neprošla i přes všechny verze a varianty proč ano, proč ne. Tak jsme koupili vstup (400 Kč – za celou rodinu – za mě super cena). Nelituji tohoto rozhodnutí, průvodce byl velmi zábavný, zaujal vyprávěním i čtyřletého a šestiletý syn hltal každou informaci. Kdo váhá, tak určitě jděte, stojí to za to. Prohlídku Kašperku můj muž ohodnotil: „Tak to byl po dlouhé době zajímavý, poutavý výklad.“ Kdo zná mého může, tak víte, že toto je opravdu poklona.

Kašperk nabízí kromě prohlídky, párků, piva a nespočet fotek také přesunutou baštu Pustý hrádek, na který se jde stoupákem přes kořeny a balvany. Maty to vyběhl. Domča lezl po čtyřech a pak nahoře „šprechtil“ s turisty z Německa. Nádhera, stojí to za to si to vylézt.
Ten výhled a vůbec opět místo, ze kterého sálá ta historie, významnost…

Program toho dne byl natolik bohatý, že jsme uvařili pozdní oběd a snědli si ho na zahrádce. Podávaly se spagetti carbonara.

Navečer jsme se vydali na procházku Hartmanicemi a objevili jsme sportoviště a nefungující a přesto fungující bazén. To bylo opět zážitkové koupání, které se opakovalo i následující večer.

Třetí den byl ve znamení výšlapu k Černému jezeru.

Plán byl vyjít k rozhledně na Špičák a poté sejít k jezeru. Maty měl pořád (od školky) namožené koleno, tak jsme zvolili variantu lanovky (zpáteční stála 600 Kč pro nás 4 – ceny 2023).

Jen jsme se přiblížili k nástupu, tak začalo kapat. Nasadili jsme pláštěnky a cestu nahoru v dešti jsme takto přežili v pohodě. Naštěstí u lanovky byl stánek s deštníky, tak jsme tu nejhorší průtrž přečkali tam. A pak už nám svítilo na cestu sluníčko. Cesta byla naprosto pohodová. Nejnáročnější byl úsek přímo dolů k jezeru – dolů to bylo náročnější než potom nahoru. Jezero je krásné, avšak všude plno lidí. I tak to stálo za to 🙂

Čtvrtý den – Srní – Vlci v hlavní roli

Na toto si fakt udělejte půl dne čas. Výběh vlků v Srní. Veliké parkoviště je hned u začátku naučné stezky, které vede právě k výběhu. Vstupné se zde neplatí, pouze parkovné. Mají tady i základnu – wc, výstava, suvenýr shop, kafe automat, hřiště. V 10 hodin a ve 14 hodin můžete jít naučnou stezku s průvodkyní – opět bez poplatku. Výklad stojí za to. Vyfotit vlka mobilem lze. Dobrý objektiv se sem vyplatí tahat. Dalekohled také nepřijde vniveč. Kola a psi nechte dole – k vlkům nesmějí.

Odpoledne jsme věnovali koupání v nedaleké obci Annín. Koupání v řece a stavění hrází v 7 večer je snad jedna z nejlepších aktivit dětství. Věřím, že to děti nezažily naposled.

Cesta domů přes Obludiště, Dolní Pěna u Jindřichova Hradce.

Takové rodinné parky podle mě chybí u nás v Zlínském kraji. Do nejbližších musíme jezdit do Oloumouce nebo Brna. Nebo aspoň nevím o ničem podobném tady.

Jindřichův Hradec a jejich nádherný pohled na zámek – to byla zastávka pro mamku a pak už do slíbeného Obludiště – prý zastávka na 2 hoďky i s obědem a pojedeme domů. Za 4 hodiny jsme děti těžce usazovali do autosedaček. Je to všechno venkovní, takže je třeba lepší počasí než celodenní déšť. Ale i v pláštěnkách by se to dalo. Mají tady toho mnoho za rozumné peníze. Míst na sezení k obědu, kávě je tu dost. Zmrzlinu i jídlo mají výborné. Obsluha příjemná. Bludiště – tak to byl zážitek pro nás všechny. Zabaví se všechny věkové kategorie. Není tu jen Bludiště, ale také kuličková dráha, projížďka na voru, dětské hřiště … www.obludiste.cz

Cesta poté domů už byla dlouhá, všichni už jsme to chtěli mít za sebou. Naštěstí jsme nestáli v žádné koloně, vzali jsme to na Znojmo, kde se jede kolem Vranovské přehrady, hradu Bítov, NP Podyjí atd. Také krásný kus naší země….